Bez dovolení

Přijde učitelka do třídy a říká: „Dobrý den děti, posaďte se.”
V průběhu hodiny se ptá: „Jak dělá kočka??”
Klára: „Mňau, mňou.”
„Jak dělá pes????”
Honza: „Haf, haf.”
„A jak dělá Pepíčku kráva????”
Pepíček: „Dobrý den děti, posaďte se.”

Pepíček přinese domů poznámku v žákovské knížce, kde paní učitelka píše: "Vážená maminko. Zdá se, že Váš syn má problém pochopit rozdíl mezi chlapcem a děvčetem. Pokud by jste byla tak ochotna, důrazně Vás žádám, aby jste mu to vysvětlila." Maminka vezme Pepíčka do ložnice a řekne: "Tak, Pepíčku, sundej moji blůzu." Pepíček sundá její blůzu. "Tak, teď sundej moji sukni." Pepíček sundá její sukni. "Tak, teď sundej moji podprsenku." Pepíček sundá její podprsenku. "Tak, teď sundej moje kalhotky." Pepíček sundá její kalhotky. "Tak, a teď Tě důrazně žádám, aby jsi už nikdy nechodil do školy v mém oblečení!!"

Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: "Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví." Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: "Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?" "Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou."

V hodině ruštiny se ptá učitelka třídy: „Kdo z vás ví, jak se řekne rusky pes čaučau?“ Přihlásí se Pepíček: „ Prosím, SABAKA ZDRASTVUJZDRASTVUJ. “

„O čem přemýšlíš?“„O tom, jak to měli žáci dříve ve škole. Třeba za vlády Karla IV. končili dějepis na stráně osmnáct.“

Přijde pan prezident Klaus do 3B a ptá se dětí, kam by si ho nechali vytetovat.
Anička: „Já bych si Vás vytetovala na prsa.”
Pan prezident: „A proč Aničko?”
„No, když mi porostou prsa, porostete s nimi i Vy.”
Hlásí se Jarda: „Já bych si Vás vytetoval na biceps.”
„Proč Jaroušku?”
„No prostě mi biceps porostete a i vy s ním.”
A nakonec se hlásí Pepíček: „Já bych si vás vytetoval tam dolů.”
„Prezident zrudne a ptá se: „Proč?”
A Pepíček odvětí: „No buď budete v píči a nebo budete viset.”

Tři žáci stojí za trest na chodbě.
"Co jste provedli?" ptá se inspektor.
První povídá: "Já jsem chtěl hodit houbu z okna."
Druhý: "Já také."
"A co Ty?"
"Já jsem Josef Houba."

Tři žáci stojí za trest na chodbě.Co jste provedli?ptá se inspektor.První povídá:Já chtěl hodit houbu z okna.Druhý povídá:Já také.A co ty?Já jsem Josef Houba.

Paní učitelka se ptá Pepíčka: „Co je to za zvíře - je hnědé a má čtyři nohy."
„Pes!"
„No dobře, ale mohla by to být třeba i kočka.
A řekni, jakého znáš hnědého ptáka."
„Orel!"
„Dobře, ale mohl by to být i jiný pták. Třeba takový vrabec, ten je taky dohněda."
„A paní učitelko, teď vy. Co je to - když se to strká dovnitř, je to tvrdé a suché, a když to jde ven, tak je to měkké a vlhké..."
Učitelka se neudrží a vlepí mu facku.
Pepíček na to: „No to by taky mohlo být, ale jinak je to žvýkačka."

Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodhrne si vlasy a povídá:
„Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala."
Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
„Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv."
Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká: „Cokoliv?"
„Cokoliv." odpoví slečna.
Kantor zašeptá: „A nemohla byste se to naučit?"